Evangelikální teologie

publikováno 03. 11. 2011

Evangelikální teologie chce být přínosem pro ekumenu církví. Je reflexí evangelikálního hnutí, které je nejrychleji rostoucím proudem křesťanství. Evangelikální hnutí není vymezeno církevní příslušností. Jako duchovní hnutí žije ve všech církvích ekumenického spektra a chce do nich na základě Bible vnášet základní křesťanské důrazy. Evangelikální teologie není novinkou poslední doby. Je konzervativní ve snaze navázat na církev apoštolů a proroků Nového zákona. Chce být založena na ortodoxním křesťanství. Pozornost, zvláště v posledních letech, věnuje poapoštolské církevní tradici. Čerpá z patristiky, navazuje na reformaci a zabývá se obnovnými proudy dějin obecné církve. V současné době je v dialogu s protestantismem, katolicismem i pravoslavím. Velká pozornost je věnována teologii misie a hermeneutické diskusi. Teologická konzervativnost bývá vyvažována radikální aplikací biblického poselství v současné době.

Evangelikály dnes najdete v katedrálách i v jednoduchých modlitebnách pod chatrnými střechami. Někteří uctívají Boha s přemáhající neformálností a nadšením; jiní zase s tichou důstojností a vážností. V každém případě se ale jedná o evangelikály na základě toho, co věří a tím, jak je jejich víra vyjadřována v činech.

Slovo evangelikál je půjčeno z řečtiny. Jde o odvozeninu slova euaggelion, které vyjadřuje „dobrou a radostnou zprávu“. Slovo euaggelion je používáno v Bibli k vyjádření skutečnosti, že Ježíš kázal vysvobození a odpuštění.

Evangelikálové jsou lidmi dobré zprávy, protože * vidí Ježíše jako toho, kdo sám je „dobrou zprávou“ * věří, že poselství „dobré zprávy“ bylo to, co Ježíš kázal * chtějí tuto zprávu sdílet s ostatními